[35] Γεγόνασι δὲ Ἀριστοτέλεις ὀκτώ˙ πρῶτος αὐτὸς οὗτος˙ δεύτερος ὁ πολιτευσάμενος Ἀθήνησιν, οὗ καὶ δικανικοὶ φέρονται λόγοι χαρίεντες˙ τρίτος περὶ Ἰλιάδος πεπραγματευμένος˙ τέταρτος Σικελιώτης ῥήτωρ, πρὸς τὸν Ἰσοκράτους Πανηγυρικὸν ἀντιγεγραφώς˙ πέμπτος ὁ ἐπικληθεὶς Μῦθος, Αἰσχίνου τοῦ Σωκρατικοῦ γνώριμος˙ ἕκτος Κυρηναῖος, γεγραφὼς περὶ ποιητικῆς˙ ἕβδομος παιδοτρίβης, οὗ μέμνηται Ἀριστόξενος ἐν τῷ Πλάτωνος βίῳ˙ (Wehrli II, fg. 66) ὄγδοος γραμματικὸς ἄσημος, οὗ φέρεται τέχνη περὶ πλεονασμοῦ.
Τοῦ δὴ Σταγειρίτου γεγόνασι μὲν πολλοὶ γνώριμοι, διαφέρων δὲ μάλιστα Θεόφραστος, περὶ οὗ λεκτέον.
[35] Col nome di Aristotele ve ne furono otto: I. il nostro; II. statista ateniese, 87*autore di graziosi discorsi forensi; III. autore di un commento all'Iliade; IV. retore siceliota, che pubblicò uno scritto contro il Panegirico di Isocrate; V. discepolo di Eschine socratico, soprannominato Mito (Μῦθος); VI. di Cirene, autore di un'arte poetica; VII. maestro di ginnastica, menzionato da Aristosseno 88* nella Vita di Platone; VIII. un oscuro grammatico, autore di un manuale Del pleonasmo.
Lo Stagirita ebbe molti discepoli. Si distinse tra tutti specialmente Teofrasto, di cui ora dobbiamo parlare.