[55] τῶν δὲ παίδων Μόλωνα μὲν καὶ Τίμωνα καὶ Παρμένοντα ἤδη ἐλευθέρους ἀφίημι˙ Μανῆν δὲ καὶ Καλλίαν παραμείναντας ἔτη τέτταρα ἐν τῷ κήπῳ καὶ συνεργασαμένους καὶ ἀναμαρτήτους γενομένους ἀφίημι ἐλευθέρους. τῶν δὲ οἰκηματικῶν σκευῶν ἀποδιδόντας Πομπύλῳ ὅσ' ἂν δοκῇ τοῖς ἐπιμεληταῖς καλῶς ἔχειν, τὰ λοιπὰ ἐξαργυρίσαι. δίδωμι δὲ καὶ Καρίωνα Δημοτίμῳ, Δόνακα δὲ Νηλεῖ˙ Εὔβοιον δ' ἀποδόσθαι. δότω δ' Ἵππαρχος Καλλίνῳ τρισχιλίας δραχμάς˙

Μελάντῃ δὲ καὶ Παγκρέοντι εἰ μὲν μὴ ἑωρῶμεν Ἵππαρχον καὶ ἡμῖν πρότερον χρείαν παρεσχημένον καὶ νῦν ἐν τοῖς ἰδίοις μάλα νεναυαγηκότα, προσετάξαμεν ἂν μετὰ Μελάντου καὶ Παγκρέοντος ἐξάγειν αὐτά.

[55] Dei servi dichiaro ora liberi Molone e Timone e Parmenonte. Concedo la libertà anche a Mane ed a Callia, a patto che rimangano quattro anni nel giardino e lavorino lì insieme e il loro comportamento sia irreprensibile. Della suppellettile domestica quanto a loro sembri buono gli esecutori diano a Pompilo; vendano tutto il resto. Assegno Carione a Demotimo e Donace a Neleo. Eubeo sia venduto. Ipparco dia a Callino tremila dracme. Se noi non avessimo visto che Ipparco già prima ha reso molti servigi sia a Melante e a Pancreonte sia a noi e che ora nell'amministrazione del patrimonio privato ha subìto un grosso naufragio, avremmo disposto che Ipparco eseguisse le mie volontà, insieme con Melante e Pancreonte.