[138] ὁ μέντοι Ἀσκληπιάδης προκατέστρεψεν ἐν Ἐρετρίᾳ γηραιὸς ἤδη, συζήσας τῷ Μενεδήμῳ σφόδρα εὐτελῶς ἀπὸ μεγάλων˙ ὅτε καὶ μετὰ χρόνον ἐλθόντος ἐπὶ κῶμον ἐρωμένου τοῦ Ἀσκληπιάδου καὶ τῶν νεανίσκων ἀποκλειόντων αὐτόν, ὁ Μενέδημος ἐκέλευσεν εἰσδέξασθαι, εἰπὼν ὅτι Ἀσκληπιάδης αὐτῷ καὶ κατὰ γῆς ὢν τὰς θύρας ἀνοίγει. ἦσαν δ' οἱ σωματοποιήσαντες αὐτοὺς Ἱππόνικός τε ὁ Μακεδὼν καὶ Ἀγήτωρ ὁ Λαμιεύς˙ ὁ μὲν ἑκατέρῳ δοὺς τριάκοντα μνᾶς, ὁ δ' Ἱππόνικος Μενεδήμῳ εἰς ἔκδοσιν τῶν θυγατέρων δισχιλίας δραχμάς. ἦσαν δὲ τρεῖς, καθά φησιν Ἡρακλείδης (FHG III. 171), ἐξ Ὠρωπίας αὐτῷ γυναικὸς γεγεννημέναι. [138] Tuttavia Asclepiade morì prima, in Eretria, ormai vecchio, dopo aver vissuto con Menedemo in grande parsimonia, pur disponendo di grandi risorse. Si racconta che dopo un certo tempo venne al convito l'amasio di Asclepiade e che i giovinetti presenti gli impedirono di entrare, ma Menedemo ordinò di lasciarlo entrare, dicendo: «Asclepiade, anche di sotterra, gli apre le porte». Avevano organizzato con le loro finanze il festino Ipponico, macedone, e Agetore di Lamia: Agetore diede a ciascuno dei due trenta mine, Ipponico largì a Menedemo duemila dracme, come dote per le figlie. Ne aveva, infatti, tre, nate da una donna nativa di Oropo, come attesta Eraclide. 336*