Κεφ. ε'.

ΣΩΚΡΑΤΗΣ

[18] Σωκράτης Σωφρονίσκου μὲν ἦν υἱὸς λιθουργοῦ καὶ Φαιναρέτης μαίας, ὡς καὶ Πλάτων ἐν Θεαιτήτῳ (149a) φησίν, Ἀθηναῖος, τῶν δήμων Ἀλωπεκῆθεν. ἐδόκει δὲ συμποιεῖν Εὐριπίδῃ˙ ὅθεν Τηλεκλείδης οὕτω φησί (Kock I. 218)˙

Φρύγες ἐστὶ καινὸν δρᾶμα τοῦτ' Εὐριπίδου,
. . . ᾧ καὶ Σωκράτης
τὰ φρύγαν' ὑποτίθησι.

καὶ πάλιν (Kock I. 218),

"Εὐριπίδας σωκρατογόμφους."

καὶ Καλλίας Πεδήταις (Kock I. 696)˙

Α. Τί δὴ σὺ σεμνὴ καὶ φρονεῖς οὕτω μέγα;
Β. Ἔξεστι γάρ μοι˙ Σωκράτης γὰρ αἴτιος.

Ἀριστοφάνης Νεφέλαις (Kock I. 490)˙

Εὐριπίδῃ δ' ὁ τὰς τραγῳδίας ποιῶν
τὰς περιλαλούσας οὗτός ἐστι, τὰς σοφάς.

Capitolo V

SOCRATE

[18] Socrate era figlio di Sofronisco scultore e Fenarete levatrice, come dice anche Platone nel Teeteto. 40* Ateniese, del demo Alopece. Si credeva che avesse collaborato con Euripide nella composizione delle tragedie, onde Teleclide si esprime così: 41*

Ecco i Frigi nuovo dramma di Euripide, sotto cui Socrate pone fasci di sarmenti (Φρύγες-φρύγανα).

Ed ancora egli scrive:

Euripide dai chiodi socratici.

E Callia nei Prigionieri: 42*

A. Perché hai un'aria così grave e pensosa?
B. Ne ho ben donde: Socrate è l'autore.

Aristofane nelle Nubi: 43*

Questo è colui che per Euripide compose tragedie piene di ciarle sì, ma anche di sottile sapienza.