HTML: http://ancientsource.daphnet.iliesi.cnr.it/texts/Laertius/III,26it
RDF: http://ancientsource.daphnet.iliesi.cnr.it/texts/Laertius/III,26it.rdf
[26] Φησὶ δ' Ἡρακλείδης (FHG III. 171) ὅτι νέος ὢν οὕτως ἦν αἰδήμων καὶ κόσμιος ὥστε μηδέποτε ὀφθῆναι γελῶν ὑπεράγαν˙ τοιοῦτος δ' ὢν ὅμως ἐσκώφθη καὶ αὐτὸς ὑπὸ τῶν κωμικῶν. Θεόπομπος γοῦν ἐν Αὐτοχάρει φησὶν οὕτως (Kock I. 737)˙ ἓν γάρ ἐστιν οὐδὲ ἕν, τὼ δὲ δύο μόλις ἕν ἐστιν, ὥς φησι Πλάτων. ἀλλὰ καὶ Ἀναξανδρίδης ἐν Θησεῖ (Kock II. 142)˙ ὅτε τὰς μορίας ἔτρωγεν ὥσπερ 〈καὶ〉 Πλάτων. ἀλλὰ καὶ Τίμων οὑτωσὶ παραγραμματίζων αὐτόν (Diels 19)˙ ὡς ἀνέπλασσε Πλάτων 〈ὁ〉 πεπλασμένα θαύματα εἰδώς. | [26] Dice Eraclide 74* che in età giovanile era così pudico e composto che non fu mai visto ridere smoderatamente. Pur essendo tale, anche Platone fu tuttavia schernito dai comici. Teopompo almeno nell'Autochares 75* dice così: Uno è nulla; due a mala pena uno: lo afferma Platone. E pure Anassandride nel Teseo: 76* Quando divorava le sacre olive, come appunto Platone. E pure Timone 77* faceva questo bisticcio di parole: Con molta bravura Platone riplasmava le plasmate assurdità. 78* |