[40] Φησὶ δὲ Δικαίαρχος (Wehrli I, fg. 35b) τὸν Πυθαγόραν ἀποθανεῖν καταφυγόντα εἰς τὸ ἐν Μεταποντίῳ ἱερὸν τῶν Μουσῶν, τετταράκοντ' ἡμέρας ἀσιτήσαντα. Ἡρακλείδης δέ φησιν ἐν τῇ τῶν Σατύρου βίων ἐπιτομῇ (FHG III. 169) μετὰ τὸ θάψαι Φερεκύδην ἐν Δήλῳ ἐπανελθεῖν εἰς Ἰταλίαν καὶ πανδαισίαν εὑρόντα Κύλωνος τοῦ Κροτωνιάτου εἰς Μεταπόντιον ὑπεξελθεῖν κἀκεῖ τὸν βίον καταστρέψαι ἀσιτίᾳ, μὴ βουλόμενον περαιτέρω ζῆν. Ἕρμιππος (FHG III. 41 sq.) δέ φησι, πολεμούντων Ἀκραγαντίνων καὶ Συρακουσίων, ἐξελθεῖν τὸν Πυθαγόραν μετὰ τῶν συνήθων καὶ προστῆναι τῶν Ἀκραγαντίνων˙ τροπῆς δὲ γενομένης περικάμπτοντα αὐτὸν τὴν τῶν κυάμων χώραν ὑπὸ τῶν Συρακουσίων ἀναιρεθῆναι˙ τούς τε λοιπούς, ὄντας πρὸς τοὺς πέντε καὶ τριάκοντα, ἐν Τάραντι κατακαυθῆναι, θέλοντας ἀντιπολιτεύεσθαι τοῖς προεστῶσι. [40] Dicearco 92* dice che Pitagora morì nel tempio delle Muse a Metaponto dove si era rifugiato, dopo aver digiunato per quaranta giorni. Eraclide 93* nell'Epitome delle Vite di Satiro 94* narra che Pitagora, dopo aver sepolto Ferecide in Delo, ritornò in Italia e, quando si fu imbattuto in Cilone crotoniate che offriva a parecchi un fastoso convito, 95* si ritirò a Metaponto ed ivi pose fine alla sua vita per inedia, non volendo vivere più. Ermippo 96* narra che, essendo in guerra tra loro Agrigentini e Siracusani, Pitagora insieme con i suoi amici uscì e si pose alla testa degli Agrigentini; quando questi furono volti in fuga, Pitagora, volendo evitare un campo di fave col girarvi attorno, fu ucciso dai Siracusani; i rimanenti, in numero di trentacinque, furono arsi in Taranto, volendo opporsi al governo costituito.