[43] Ὁ μὲν οὖν ἐξ ἀνθρώπων ἦν˙ Ἀθηναῖοι δ' εὐθὺς μετέγνωσαν, ὥστε κλεῖσαι καὶ παλαίστρας καὶ γυμνάσια. καὶ τοὺς μὲν ἐφυγάδευσαν, Μελήτου δὲ θάνατον κατέγνωσαν. Σωκράτην δὲ χαλκῇ εἰκόνι ἐτίμησαν, ἣν ἔθεσαν ἐν τῷ Πομπείῳ, Λυσίππου ταύτην ἐργασαμένου. Ἄνυτόν τε ἐπιδημήσαντα αὐθημερὸν ἐξεκήρυξαν Ἡρακλεῶται. οὐ μόνον δ' ἐπὶ Σωκράτους Ἀθηναῖοι πεπόνθασι τοῦτο, ἀλλὰ καὶ ἐπὶ πλείστων ὅσων. καὶ γὰρ Ὅμηρον καθά φησιν Ἡρακλείδης (Wehrli VII, fg. 169), πεντήκοντα δραχμαῖς ὡς μαινόμενον ἐζημίωσαν, καὶ Τυρταῖον παρακόπτειν ἔλεγον, καὶ Ἀστυδάμαντα πρῶτον τῶν περὶ Αἰσχύλον ἐτίμησαν εἰκόνι χαλκῇ. [43] E Socrate non era più tra gli uomini; e gli Ateniesi subito se ne pentirono, e chiusero le palestre e i ginnasi. E gli altri condannarono all'esilio, Meleto a morte; e onorarono Socrate con una statua di bronzo che posero nel Pompeo, 128* e l'autore fu Lisippo. Quelli di Eraclea, nello stesso giorno in cui vi fece ritorno, bandirono Anito. Ma non solo nel caso di Socrate gli Ateniesi si comportarono così, ma in moltissimi altri. Secondo Eraclide 129* multarono di cinquanta dracme Omero come pazzo, dicevano che Tirteo delirava, mentre onorarono 130* con una statua di bronzo Astidamante, 131* primo della famiglia di Eschilo. 132*